Jsme malá rodina, my dva dospěláci, náš syn David, dvě kočky a jeden kocour. Žijeme společně v bytě
na okraji Prahy. Původně jsme žádná zvířata neměli, ale David si vždycky přál kočičku. My jsme mu ji
z různých, z dnešního pohledu nesmyslných důvodů dlouho odpírali. Když dorostl do věku, kdy nám
byl schopen položit nůž na krk, pokud kočku nedostane, tak jsme mu ji konečně pořídili. Byla to
nalezenkyně, zraněná a divoká. Vyléčili jsme ji a potom dokonce i našli její původní majitele.

A měli jsme problém. Kde sehnat novou kočku? Otevřeli jsme encyklopedii koček a Davidovi se
zalíbila britská kočička, stříbřitá, černě mramorovaná. Vypadala totiž přesně jak divoká šelma, jak si
přál. Chvíli jsme zvažovali, jestli pořídíme kočičku jenom jednu nebo rovnou dvě, protože ta minulá
občas chodila po bytě jako bludný Holanďan. Řekli jsme si, že ve dvou si budou společně hrát, když
zrovna na ně nebudeme mít čas my. Byla to dobrá volba. A protože nám dospělým se zase zalíbilo
plemeno Birma, brzy se v našem bytě objevila dvě malá koťátka. Britská kočička a Birma kocourek. A
tento kocourek nás natolik uchvátil, že jsme si brzy poté pořídili další Birmičku a rovnou chovnou.

Letos jsou tomu už tři roky, co žijeme s kočkami a nikdy předtím bychom nevěřili, jak úžasné to může
být. Kočky nás naučily spoustu věcí a každý den nás obdarovávají spoustou lásky a my jim ji rádi
vracíme.
© 2014 Angela Koptíková - vytvořil Zdeněk Koptík s pomocí WYSIWYG Web Builder verze 8.5.5

O nás